Anna Ježková staví družstevní byty, buduje komunitní centra pro seniory a k tomu zachraňuje kostel. „Když na to člověk má, tak by měl být tím, kdo vytváří prostředí, které lidi motivuje,“ říká spolumajitelka developerské společnosti.
Tuzemský development je zatím spíše takový pánský klub. Pokud se někde sejdou majitelé developerských firem, jde téměř výhradně o byznysmeny v košili a saku. Jednu z těch mála výjimek má ve svém čele francouzsko-česká developerská společnost Atkins & Langford. Anna Ježková je její spolumajitelkou a také motorem projektů společnosti na českém trhu. A zároveň zkušenou developerkou, která pracovala třeba se Sergem Borensteinem nebo pro Václava Havla či Karla Schwarzenberga. „Máme málo žen v roli majitelek developerských společností. Ale jinak pozoruji, že se stále častěji ženy objevují v pozicích vyššího managementu. A myslím, že je to dobře a že to realitní segment může jen obohatit,“ říká Anna Ježková, když usedáme do jedné z honosných místností historického paláce v pražské Voršilské ulici. Ten patří rodině Schwarzenbergů a je ukázkou toho, čemu se společnost Atkins & Langford, která v něm sídlí, věnuje. Rekonstrukce historických budov a přestavba na kancelářské prostory byly na českém trhu její doménou hlavně v devadesátých letech. Teď už je ovšem portfolio společnosti širší a zahrnuje i výstavbu rezidenčních projektů včetně družstevních.
Developerskou společnost Atkins & Langford založili v Paříži žijící Nigel Atkins a William Langford. Jejich zaměřením byly rekonstrukce historických paláců v centru Paříže a výstavba bytů. V roce 1992 založili pobočku také v Praze s tím, že vyhledávali vhodné prostory pro francouzské firmy, které tady otevíraly svá zastoupení. Jelikož v té době v Praze chyběly kanceláře v centru, pustili se vzápětí i do samotných rekonstrukcí a přestaveb historických prostor. A sídlem firmy se stal dům, ve kterém měl později svoji kancelář i Václav Havel po konci prezidentského mandátu a kde nyní sídlí také nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových. Což se perfektně hodí k tomu, jak Anna Ježková k byznysu přistupuje. Ráda ho totiž propojuje s neziskovým sektorem.
K developmentu se Anna Ježková dostala vlastně náhodou. „Nejprve jsem vystudovala francouzštinu a potom ekonomii. Vždycky mě bavily hodně technické věci, takže když jsem dostala nabídku pracovat ve společnosti Atkins & Langford, vlastně jsem ji ani moc dlouho nezvažovala,“ vypráví. V roce 2003 nastoupila do firmy na pozici asistentky místo kolegyně, která odcházela na mateřskou dovolenou. A postupně se vypracovala až do nejvyšších pater. „Mojí výhodou možná byla i jazyková vybavenost. Spoluzakladatel Nigel Atkins žije v Paříži, a francouzština tak byla takovým naším spojujícím můstkem,“ říká a dodává, že stejně jako nebyl nijak zvlášť plánovaný její vstup do světa developmentu, nepočítala ani s tím, že by se jednou měla stát jednatelkou a spolumajitelkou společnosti. „Někdy v roce 2010 jsem se stala prokuristkou, abych mohla rozhodovat o tom, co se ve společnosti děje, protože Nigel byl mnohem víc zapojený do projektů v Paříži. Když potom zemřel druhý spoluzakladatel Bill Langford, bylo potřeba, aby společnost dál fungovala na dvou nohách, a Nigel měl asi pocit, že pro budoucnost firmy bude dobré, když se stanu spolumajitelkou,“ popisuje Ježková.
Atkins & Langford působí především ve Francii a v Česku, i když v minulosti se společnost dostala i k několika projektům v dalších evropských zemích. „V devadesátých letech, kdy Nigel s panem Langfordem společnost zakládali, se specializovali hlavně na rekonstrukce historických objektů. Momentálně už jsme v podstatě ve třech různých segmentech rezidenčního bydlení,“ popisuje Ježková. Jedním ze segmentů jsou prémiové bytové projekty, ve kterých firma navazuje na zkušenosti ze zmiňovaných devadesátých let. Jde o menší pro- jekty kolem dvaceti bytů v centru Prahy. Zhruba od roku 2011 se společnost pustila také do segmentu družstevního bydlení pod značkou Coop Development. „Tehdy to na českém trhu vlastně téměř nebylo. A jelikož lidé po krizi těžko hledali financování na nové bydlení, rozhodli jsme se, že družstva mohou být dobrou variantou.“ Atkins & Langford tak začali spolupracovat s velkými družstvy jako SBD Praha a s dalšími hráči na rezidenčním trhu a aktuálně segment družstevního bydlení rozvíjejí v regionálních městech po celé republice.
V současné době společnost připravuje zhruba jedenadvacet projektů po celém Česku a k tomu další, ve kterých nefiguruje jako developer, ale partner lokálního developera pro zřízení a správu družstva. „Rozdíl mezi námi a klasickým developerem, který prodává vlastnické bydlení, je ten, že ve chvíli, kdy kolaudujeme, nedáváme ruce pryč, ale v tom území zůstáváme. Protože jsme stále v těch družstvech a ve správě,“ říká Ježková.
Kromě družstevní výstavby je pro Annu Ježkovou zásadní ještě třetí větev portfolia společnosti Atkins & Langford. A tou je seniorské bydlení. V rámci praxe při studiích na katedře lingvistiky a lexikologie na Univerzitě Michaela de Montaigne v Bordeaux totiž pečovala o 41letého Jean-Pierra, který měl ve dvaceti letech nehodu na motorce a od té doby byl upoután na vozík. Jako kvadruplegik nemohl hýbat rukama ani nohama. Měl aktivní pouze jeden prst na ruce, kterým řídil vozík. „Tato zkušenost mě ovlivnila na celý život. Naučila jsem se na věci dívat novým pohledem. A proto jsem se snažila posunout i do sociální oblasti,“ říká Anna Ježková. To se jí podařilo v rámci projektů bydlení pro seniory a handicapované.
V Česku jí totiž chyběly projekty, které nejenže zajišťují bydlení pro seniory spojené třeba se zdravotní a sociální péčí, ale také seniorům dávají pocit, že ještě mají společnosti co nabídnout. A tak v pražských Kobylisích otevřelo první komunitní bydlení pro seniory pod hlavičkou Rezidence RoSa. A loni v srpnu otevřel sesterský komplex v Liberci. RoSa funguje na principu nájemního bydlení, ke kterému se pojí široké spektrum služeb. Od klubovny přes počítačové místnosti, kavárnu, restauraci, zdravotnickou část, knihovnu po nejrůznější aktivity, jako je třeba cvičení, divadelní festival nebo přednášky. Část služeb je privátní nebo poloveřejná pro ubytované klienty a jejich rodiny, část je ale otevřená pro veřejnost. „Máme za rok třeba šest set různých akcí,“ popisuje Ježková s tím, že motivace je v tomto směru hlavně osobní. „Pro mě je nejdůležitější vidět, že jsou u nás ti lidé spokojení. A v pražské RoSe se mi to navíc propojilo i v tom, že v ní bydlela do své smrti i moje babička. Takže jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, že to funguje.“
Zatímco inspirací k založení RoSy byla zkušenost z Francie, jsou nyní pro Annu Ježkovou inspirací klienti, kteří v ní žijí. „Přijde mi, že je v nich ještě tolik potenciálu, který ale často nemají komu předávat. A že má smysl ty lidi podporovat v tom, aby to nevzdali a neměli pocit, že jim ujel vlak. Podat jim pomocnou ruku, aby mohli předat to, co předat mohou,“ vysvětluje Ježková. RoSa tak klientům vydává třeba sbírky básní nebo organizuje přednášky, kde mohou předávat své znalosti. „Krásný příklad je pro mě pan Karel Schwarzenberg, který vlastní tento dům, ve kterém sedíme. Ač na tom vzhledem ke svému věku není tak dobře fyzicky, mentálně rozhodně indisponován není a má obrovské množství zkušeností, které ještě může předávat,“ dodává.
Svoji developerskou zkušenost využívá Anna Ježková také jako předsedkyně kontrolní komise Asociace developerů a jako místopředsedkyně v občanském sdružení reSite, které se věnuje vzdělávání a odborným diskusím na poli urbanismu a architektury. To pomáhala v roce 2012 zakládat rodákovi z New Yorku Martinovi Barrymu, který je také strůjcem gastronomického konceptu Manifesto. „Celoživotně mě zajímá vzdělávání, a především propojování byznysu a neziskového sektoru. Oba ty světy jsou totiž často úplně odtržené jeden od druhého. Platforma reSite měla, a dodneška má, velkou ambici tyto světy spojovat.“ Konference pod hlavičkou reSite se staly velmi oblíbenými jak mezi veřejností, tak odborníky, přičemž jako spíkři přijížděly kapacity z celého světa. Od nucené přestávky v období pandemie se však zatím další ročník konference nekonal. „Jsme teď na takovém rozhraní, kdy si říkáme, jestli Praha ještě pořád o takovou konferenci stojí, nebo jestli už tady jsou instituce, které tu naši roli dokázaly převzít,“ říká Ježková.
Propojování byznysu s neziskovým sektorem bere developerka jako osobní zodpovědnost. „Když na to člověk má, myslím tím zkušenostmi, tak by měl být tím, kdo vytváří prostředí, které lidi motivuje. Když lidem takové prostředí vytvoříte, přináší to impulz, aby se i oni sami do něčeho pustili,“ říká. S tímto přístupem se vrhla také do založení obecně prospěšné společnosti Geopark Ralsko, která si klade za cíl zpřístupnit bývalý vojenský prostor šetrné turistice. Nebo do záchrany kostela v obci Telce na Ústecku. „Tam jsme založili neziskovku, která se jmenuje Krajina Domov Komunita, na podporu místních lidí. Ústecký kraj je specifický a má svoje historické kontexty. A když člověk ví, jak ty věci dělat, jak je zorganizovat, tak mi přijde škoda toho potenciálu nevyužít,“ vysvětluje.
Source: Forbes Woman (2023), Martin Bajtler & Michael Tomeš
